Podpis: Hans Wencl Tikl voti Bürgsestein Rò[mischen] Kayjserliche] May’[estât] diener und registrati [da]s Landtaffel Kônig[reich] Behai[mb] ,^{383 384}

Spero dum spiro

z Prošvic

Památníky, v německých zemích nazývané štambuchy či latinsky alba amicorum, vzbuzovaly díky své umělecké hodnotě i zajímavým podpisům zájem sběratelů již poměrně brzo po svém vzniku. Pivním známým sběratelem štambuchů byl na počátku 18. století Ludwig Rudolf z Braunschweigu - Luneburgu.8 Lze však předpokládat, že sběratelská činnost ať již celých knih nebo jen jednotlivých listů je o mnoho starší. V zahraničí, především pak v Německu je zkoumání památníků poměrně oblíbeným tématem. Prvním, kdo se památníky zabýval, byl Michael Lilienthal, po něm Friedrich Wilhehn Holbe.9 10

Zápis č. 22. fol. 253r

viz Zelendar z Prošvic

Devíza: Spes mea Christus.

Patior ut Potiar

Předenice z Předenic

Problematika šlechtických památníků raného novověku je, na rozdíl od německého zájmu, v českém historickém bádání poměrně málo dotčená. Vzniklo několik prací, které edičně či kriticky zpřístupňují jednotlivé památníky.11 12 V novější době na památníky upozornila Blažena Hertlová článkem Úvod do problematikv památníků raného novověku. Velmi obsáhlou monografii vydala k tomuto tématu Marie

Zápis č. 23. fol. 256r

Adam

169

Mezi devízou a podpisem vymalován neznámý erb. Celý zápis je v pravém dolním rohu listu.

Volubilis errat

Puchomířský z Puchhaimu

Zápis č. 24. fol. 266r

K. Ehrenreich

137

Záznam č. 115

z Reichvic

Ryantová v roce 2007. Je ale jedinou českou prací, která se zabývá památníky jako novověkým fenoménem.

210

Jan

189

Fol. 161v

z Reinbaur

Šlechtický památník Jana Jiřího ze Švamberka byl dosud využíván jen kvůli jednotlivým zápisům, které se vněm nacházejí, avšak jeho kompletnímu kritickému zpracování se nikdo nevěnoval. Cílem této diplomové práce je proto zkoumat štambuch jako celek, zasadit I10 do reálií raného novověku i do života Jana Jiřího ze Švamberka a jeho „pánů a přátel.“ Práce bude porovnávat štambuch Jana Jiřího s běžnou praxí vedení památníků, zabývat se odchylkami od ní a snažit se je vysvětlit. Snaha o ediční zpřístupnění je v případě zmíněného památníku velmi náročná vzhledem k charakteru a čitelnosti jednotlivých zápisů. Proto byla zvolena metoda zpřístupnění obsahu památníku ve formě katalogového soupisu jednotlivých záznamů.

102

Jindřich

256

Datace: Praha, 7. února 1609 Podpis: Martin Hacht.^4S5

z Riegelberka

V první kapitole této diplomové práce je popsáno historiografické bádání, které od prvních prací zabývajících se štambuchy až do dnešních dob bylo prováděno ve světě i v českých zemích. Důraz je kladen především 11a zahraniční výzkum, který je mnohem starší a obsáhlejší. Na konci kapitoly jsou rozebírány dnešní formy, kterými jsou památníky zpřístupňovány.

260

viz z Valašína a Riegelberka

Devíza: In ilio tempore dixit Jesus Christ[us] pulis suis PAX VOBIS C[um], Der lie.be Gott.

Robmhap ze Suché

Druhá kapitola se zabývá formou památníků, důvodem jejich vzniku a jejich vzhledem. Každý památník je jedinečný, stejně jako jeho majitel. Proto byla v této kapitole věnována pozornost především sebeprezentaci majitelů, a to pomocí volby osob, kterým nechali zapsat se, či formy památníku, ale i inskribentů prostřednictvím jejich zápisů. Mnohé zápisy jsou těmito faktory ovlivněny, poněvadž majitel i inskribent se vždy snažili v památníku zanechat své jméno v co nejlepším světle. Ačkoliv v památníku Jana Jiřího ze Švamberka se nenacházejí vyjma vyobrazených erbů žádné ilustrace, jsou v této kapitole popsány i ony, aby kapitola poskytla alespoň omezený přehled o tom. s čím vším se může badatel v památnících setkat.

Vilém

192

Vymalován neznámý erb, okolo něj vyobrazeny vojenské atributy. Inkoust je poměrně vybledlý. Celý zápis je v levém dolním rohu listu.

Romanelli

Život Jana Jiřího ze Švamberka je popsán ve třetí kapitole. Ta charakterizuje majitele zkoumaného štambuchu, zasazuje ho do kontextu dějin, věnuje se jeho „pánům a přátelům.“ Kapitola je rozdělena do tří částí, z nichž první se věnuje Švamberkovu rodinnému životu, jeho rodičům, manželkám a potomkům. Tato část je zakončena popisem pohřbu Jana Jiřího ze Švamberka. Druhá část se věnuje politické kariéře Jana Jiřího. Jsou v ní popsány úřady, které za svého života zastával, a také je zde věnována pozornost jeho vojenským zkušenostem. Poslední, třetí část, se zabývá majetky Jana Jiřího ze Švamberka od jeho prvních zkušeností se správou panství na Ronšperku. Vrcholem mocenského vzestupu byl zisk četných panství po vymřelém rodu Rožmberků, který zaměstnával Jana Jiřího téměř po celou druhou polovinu jeho života. Je zde popsána i tato nelehká cesta za vytouženým dědictvím a následné ukotvení postavení rodu Švamberků jako pokračovatelů rožmberských tradic v myslích současníků. K tomu bylo potřeba uspořádat dva finančně i organizačně velice náročné pohřby - Petra Voka z Rožmberka a Jana Zlínského ze Serynu.

Ascario

Záznam č. 116

z Ronova

Čtvrtá část diplomové práce za zaobírá památníkem Jana Jiřího ze Švamberka. Je zde uveden jeho popis. Pozornost je věnována typickým i specifickým znakům, které se v něm nacházejí, odlišnostem od ustálených tradic, které vykazovaly raně novověké šlechtické památníky. Ve druhé části této kapitoly je popsáno také použití památníku po smrti Jana Jiřího ze Švamberka. Štambuch se ocitl v rukou členů rodu Krušinů ze Švamberka, kteří chybně navazovali svou urozenost na pány ze Švamberka. Poslední zápis Františka Lautnera z roku 1812 uzavírá období, v němž byl památník aktivně využíván.

Jiří Křinecký

Fol. 162r

Jan Křinecký

131

Pátá kapitola alespoň částečně zpřístupňuje jednotlivé zápisy ve šlechtickém památníku Jana Jiřího ze Švamberka. Jsou uvedeny v pořadí, ve kterém se po sobě ve štambuchu nacházejí, neboť i toto pořadí má jistou vypovídající hodnotu. Pro lepší orientaci je na konci kapitoly přidán abecední rejstřík osob. U jednotlivých záznamů jsou přepsány podpisy inskribentů, hlavní část jejich zápisu, případně erb. Každý ze zapisovatelů je identifikován a stručně charakterizován, pokud je historicky známou osobností. Množství inskribentů však zůstává i nadále v historické anonymitě. U neznámých inskribentů je poznamenáno, zda se osobnost nepodařilo dohledat v rámci jen této diplomové práce, či zda je podle zápisu nedohledatelná. Zapsané ženy jsou, vzhledem k malému množství potřebných indicií, identifikovány pouze v případě, že se jedná o významnější osobnost. Jednotlivá vyobrazení erbů jsou také identifikována podle svých nositelů. Některé erby jsou však vyobrazeny špatně či jsou zcela smyšlené, proto není možné je rozluštit. Iniciálové záznamy nacházející se v památníku jsou rozepisovány podle příručky Friedricha von Stechowa Lexikon der Stambit chspriiche.13 Avšak tento klíč není zárukou ke správnému rozluštění jednotlivých zkratek, uvádí pouze několik nejčastějších možností, které se v období raného novověku v této formě používaly.

z Rottkirchen

Bez datace Zápis S S Banti

Jan

164

Památníky v historiografii Sbírky památníků

Maria, roz. Buetradin

Bez ilustrací. Zápis je jen naznačen olůvkem nebo silně vybledlý, nejspíše je nedokončený.

z Rottwitz

Památníky se staly již v nejstarších dobách jejich vzniku předměty sběratelského zájmu. Motivovala ktomu jejich obrazová část, která zahrnovala ilustrace nejrůznějšího charakteru i zvláštní formy vazby a papíru, ale také hodnota zápisů jednotlivých osob a morální hodnota zápisů samotných. Nebylo výjimkou, že se sbíraly nejen celé památníky, ale také jednotlivé listy, na nichž byly zapsány významné osobnosti, nebo esteticky vymalovány erby či jiné poutavé ilustrace.

Günter

149

Záznam č. 117

z Roupova

Vůbec prvním, o kom je známo, že se sbíráním štambuchů ve větší míře zabýval, byl na konci 17. a počátku 18. století Ludwig Rudolf z Braunschweigu a Lůneburgu.1' Jeho sbírky jsou dnes uloženy v Knihovně vévody Augusta (Herzog August Bibliothek) ve Wolfenbůttelu.14 15 Jednotlivé listy sbíral například Friedlich Mentz či Friedlich Wilhelm Frommann.16 17

Jan

Fol. 164r Datace: 1590

Hynek

V Českém prostředí se sbíráním štambuchů zabýval Gottfried Daniel svobodný pán

Václav Vilém

219

Podpis: Christoff Fridrich voji Černit: [a]ttff Dalwitz, die Kayfserliche] Churffst. Rath und landrichter :u Aniberg⁴⁵⁶ Za podpisem připojena zkratka M[anu] p[ro]p[ria].

Wimschwitz. Ten nakupoval památníky na počátku 18. století od jejich původních , , .... 10

Skachitzka

Devíza: Čas růžepřináší. Taut aucs le temps.

154

Streuzel

157

majitelů či jejich potomků. Jeho sbírky získalo v roce 1837 pražské vlastenecké muzeum (dnešní Národní muzeum) díky prof. Maxmiliánu Millauerovi.

ze Sobíšku

Uprostřed listu vymalován neznámý erb.

247

Václav Bartoloměj

234

Systematický zájem a sbírání památníků sahají však většinou až do doby od poloviny 20. století. Například mezi léty 1949 - 1997 získala wůrttenberská knihovna 57 památníků, přičemž 50 kusů přibylo do sbírky do 70. let.18 19 Poté již přibylo na trhu s památníky konkurence v důsledku soukromého i veřejného zájmu o památníky, a proto již nebylo tak snadné získat nové kusy. Největší současnou sbírkou je Linelova sbírka, kterou vlastní Museum für Kunsthandwerk ve Frankfurtu nad Mohanem. Ta obsahuje na 700 jednotlivých kusů štambuchů z nižných období.

Sourdenay

Záznam č. 118

213

Henry

122

České sbírky památníků jsou zastoupeny především již zmiňovanou sbírkou nacházející se v Archivu Národního muzea. Ta zahrnuje i původní soubor získaný roku 1837 prof. Maxmiliánem Millauerem. Celkem je v této sbírce obsaženo 24 rukopisů,

ze Srapdorffu

Fol. 166r

226

Jindřich

153

01.

ze Sropčič

Datace: Eger, 27. června 1589

Sezyma Mickovský

242

jednotlivé listy a rejstřík. Druhá největší česká sbírka obsahuje celkem 21 památníků a nachází se v knihovně Královské kanonie premonstrátů na Strahově." Nezanedbatelná je též i sbírka rukopisů Národní knihovny České republiky." Početnou sbírkou památníků disponuje také Knihovna Národního muzea, avšak většina z nich jsou památníky z novějšího období 18. a 19. století. Raně novověkých památníků tato sbírka obsahuje pouze deset.20 21 22 23 24 25 26 27 Další české sbírky obsahují pouze jednotliviny.

216

Stadtman

Podpis: Ludwig RETZran(l) denbiirg Rath und sersule.nl (?) oberhalb gebrigs zu Culenburk (?).385

Nicolo

119

Literatura

Stárek

Devíza: GGRG.

Leopold

257

Nejstarší teoretická práce věnující se památníkům vznikla poměrně brzy, a to již v roce 1711. Sepsal ji Michael Lilienthal, student univerzity v Altdorfů a jednalo se o jeho disertaci s názvem Schediasma Critico - Literarum de Philothecis varioque earundum usu et abasu, vulgo von Stamm-Büchern. Do konce 18. století však zájem literaturu pojednávající o památnících nevzrůstá a vzniklo tak jen pár děl, která byla spíše výjimkou. Nový zájem o štambuchy přišel na konci 18. století v německém studentském prostředí. V roce 1798 vyšla v Camburgu an der Saale stopadesátistránková práce Friedricha Wilhehna Hölbeho Geschichte der Stammbücher nebst Bemerkungen über die bessere Einrichtung derselben für jeden, dem Freundschaft lieb ist. V této době začaly také vznikat příručky, které měly být pomůckou při zapisování do památníků. Autorem jedné takové je Johann Ferdinand Rotil. Jeho příručka nese název Sammlung schöner Stellen zum Gebrauch für Stammbüchern a obsahuje výtahy z latinských, německých, anglických, řeckých, francouzských

ze Steinahusu

Uprostřed listu vymalován neznámý erb.

100

Václav Puchán

268

Záznam č. 66

Strojetický ze Strojetic

Záznam č. 119 Fol. 167r

178

Jan starší

Fol. 70v Bez datace

ze Stupachu

Datace: Eger, 27 června 1589

206

Jan

Zápis C D345 346 ORTENBVRG Bez ilustrací.

ze Suché

Podpis: Nicolo Stadtman Vid consiliarzt et Bandeburgieg ordinas.

viz Robmhap ze Suché

Záznam č. 67 Fol. 7 lr Datace: 1586

ze Šebířova

Devíza: Sapientiafilia uses in Memoria. Mitium cmtem sapientiae timat domini. Uprostřed listu vymalován neznámý erb.

106

Mikuláš Beřkovský

224

Podpis: Heinrich eltere Břemen Braune zu Ortenburg.

ze Šeredína

Fol. 170r Bez datace.

Jan Dietrich

250

Devíza: Nilegosum quodsum sine te non glorier. Tu mea guippe DeVs gLorla nullamea ... .V devíze použit chronogram. Za podpisem se nachází značka Manu p[roprict].

Šlesvicko - Holštýnský

Podpis: Josephus Janda,^4S9

Ernest

Ve spodní polovině listu, pod zápisem, vymalován neznámý erb.

171

Šlik

Devíza: Digna vir o est virtus castts perfide molestos.

252

Albrecht

Fol. 71v Datace: 1586

Jáchym Ondřej

218

Bez ilustrací.

190

Jan Ludvík

Podpis: Hanuš Wilhelm herr von Sc/rwanberg und zu Medi.347 Devíza: GSNG.348

Španovský ze Španova

Záznam č. 121 Fol. 175r

150

Oldřich

Uprostřed listu vymalován švamberský erb.349 350 Záznam č. 69 Fol. 73r Datace: 1586

Štampach ze Štampachu

Datace: Vídeň, 24 října 1810

139

Matyáš

223

Podpis: Jaroslaw herr vob lobkowicz und zu hassenstein.

Štětínsko - Pomořanský

Podpis: Ludwig Ritter von Adelshaffen k. k. wirk Landrechts Sekretär. ⁴⁹⁰

261

Jan Fridrich

Devíza: LI E KN W 351

roz. Ertmunde

Zápis: Wenn Freundschaft winkt so strohinen die Worte laut von herzensdunk; 01 Vonnl Zu es sinden sich die höhnten zu a/eter Treu, in edeln Volkesrang drum körnen höhnten sichalein der alten freundschaft echt erstreun.

2 Canitz na Dalvicích

Uprostřed listu vynecháno místo pro erb, ten ale chybí.

121

Kryštof Fridrich

117

Bez ilustrací.

138

Cassen

1, 45

Záznam č. 70 Fol. 74v Datace: 1588

Petr Panke

Záznam č. 122